close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Dokud dýchám žiju, a dokud žiju, budu bojovat, abych mohla dýchat

Bílé odpoledne 6/6

16. srpna 2008 v 11:19 | Ivunka |  Příběhy a povídky
Budou se ti hodit, než se se svojí magií naučíš zacházet. A pak ti pomůžou s náročnými kouzly." Michaela se podívala na knížku. "A jak to mám nosit a neztratit? Já ztrácím i klíčenku, kterou nosím na krku," řekla. "Já ho nosím pod hábitem už plus mínus tisíciletí, kapse nemám a neztratil jsem ho. A když budeš potřebovat rychle najít kouzlo, stačí ho je otevřít, magie se postará, abys knížku otevřela na správné straně." Pak zamířil ven. Opět přejel prsty po stěně a všichni tři vyšly do dlouhé chodby. Tam na ně čekala Anna. "Pan a paní Mazurovi na vás čekají," řekla a opět odešla. "Ach, nepostradatelná Anna," povzdychnul si Alan. "Moji rodiče?" rozzářila se Michaela. "Odvezou mě domů? Uvidím je?" Alan se však jen spiklenecky zasmál. "Ne," řekl a položil Michaele ruku na obličej. Ta okamžitě usnula. "Je to nutné?" pokusila se diskrétně odporovat Tereza. "Ano je," řekl Alan bez známky uražení. "Nemůžu riskovat, že něco zpomalí, nebo zastaví průběh Velkého plánu. A vůbec… Živí lidé by se neměly s duchy setkávat. Asi to udělám jako zákon…" zamyslel se Alan. Pak zapískal a během chvíle k němu přišly tři trolové a odnesly spící Michaelu z pevnosti k autu Mazurových. "Jdi taky, Terezo. Až bude čas, tak ti řeknu, kde je portál a ty ji k němu odvedeš," nakázal Tereze. Ta se poslušně rozběhla za troly. Před pevností už stálo žluté auto a u něj čekaly Kryštof a Klára Mazurovi. To je jedna z výhod duchů. Na cokoli pomyslí a není to v rozporu se zákony, které vydal Alan, budou okamžitě mít. Hned jak trolové došly, vzal ji do náruče Kryštof a posadil ji na zadní sedadlo za Kláru. Když nasedla i Tereza, vydali se víc jak sto kilometrovou rychlostí do tunelu, aby zem neměla šanci je zastavit.
Když se Michaela probudila, zjistila, že je večer a ona spí v obrovském stohu slámy. Hlavou jí bleskne myšlenka, jestli to nebyl jen sen, ale když z pod trička vytáhne malý "slovník kouzel", pochopí, že to sen nebyl. Večery byly chladné a tenhle obzvlášť hodně. To ji donutilo jít domů, jinak by asi ve slámě strávila celou noc. Jakmile však vylezla, spatřila obrys chalupy a u ní blikající světla. Když došla blíž, zjistila, že to je policejní auto. A kdyby jedno. Byly dokonce dvě. 'Snad se dědovi něco nestalo.' pomyslela si. 'Nebo snad Alexovi.
To bych si neod..' Jakmile však otevřela dveře, spatřila dědu i Alexe, jak sedí na pohovce a u
nich stojí dva policajti a něco si zapisují. Jako první si jejího příchodu všimnul Alex. "Míšo," řekl šťastně. To už se na ní otočili oba policajti a děda, který místo, aby ji štěstím obejmul vykřikl: "Michaelo!! Kde jsi byla?"
Dávám sem jen jednu kapitolu, protože tenhle příběh je moc dlouhý. Kdyby snad někdo měl zájem o celkou, tak ať do komentářů napíše svůj mail a já mu pošlu celou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama