close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Dokud dýchám žiju, a dokud žiju, budu bojovat, abych mohla dýchat

Bílé odpoledne 3/6

16. srpna 2008 v 11:19 | Ivunka |  Příběhy a povídky
Celá se klepala a modrýma očima vyděšeně pozorovala Terezu. "Ta návštěva…Ty šaty…Jdi za světlem," opakovala potichu. "Já jsem…" nedokázala to dopovědět. Její babička jí to často vyprávěla. Michaela zavřela oči a sklopila hlavu. V duchu se jí vybavil jeden takový okamžik a - slova: "Až za tebou přijde jeden tvůj přítel a odvede tě do místnosti bez dveří, neboj se a jdi s ním za světlem. Dovede tě do lepšího světa…" "Pojď. Už na nás čeká," řekla Tereza a přiblížila se k Michaele. "Ne! Stůj!" dívka poodstoupila od kamarádky a opřela se o stěnu. "Ty jsi - Anděl smrti…" řekla a pohlédla Tereze do očí. "Já se od tebe odvést nenechám! Ne!" "Ty to nechápeš!" odhodlala se konečně ke slovu Tereza. "Ano, přiznávám. Jsem průvodce mezi Nebem a Zemí. Vydávala jsem se za kamarádku, aby jsi mi věřila, ale jestli se mnou nepůjdeš, tak se odtud nedostaneš! Ty nemáš zemřít!" Tyhle slova přivedla Michaelu k přemýšlení. Proč by ji sem vodila, když ještě není její čas? Sice si to mohla vymyslet, ale na to ji Michaela znala až moc dobře. Tereza opět sklopila oči. Nedokázala vydržet pohrdavý pohled své kamarádky. Náhle se však tunelem rozlehl zoufalý křik. Tereza zvedla oči a spatřila to, čeho se bála. Zem pod nohama začala brát podobu rukou, sápajících se po Michaele. Ta zoufale křičela, ale to jí nijak nepomohlo. Ruce se neúprosně blížili k ní. "Terezo! Pomoc! Co to je?" Tereza, i když by správně měla nechat duši svému osudu - osudu stát se součástí tunelu. Nahnula se přes ruce a natáhla ruku k Michaele. Ta se taky natáhla a po chvíli se ruce dívek spojily. "Skoč!" vykřikla Tereza. Michaela poslechla a pokusila se přeskočit armádu černých rukou.Avšak skákala z místa a ještě ji brzdily sápající se ruce. Dopadla pár centimetrů od rukou. Tereza nijak neváhala, stiskla Michaele pevně ruku a dala se do běhu za světlem. Uběhly však sotva 50 metrů a v ruce se proměnila i půda před nimi. Cesta za světlem byla odříznutá. Tereza a Michaela rukám stále ustupovali, ale docílili jen toho, že za zády ucítili stěnu a ruce byly všude na zemi. Michaela se vyděšeně s křikem přitiskla k Tereze a se zavřenýma očima vyčkávala. Tereza po chvíli vykřikla, jako by ji na nože braly. Michaela vystrašeně otevřela oči, ale jakmile to udělala, ucítila ohromnou bolest v nohách. Proto Tereza tak vykřikla. Když sklopila pohled dolů, uviděla, jak jí černá hmota stoupá od nohou nahoru. Celým tunelem se začal rozléhat nervy drásající křik dívek. Michaela to už nemohla vydržet. Hmota jí během chvíle sahala k ramenům a stoupala stále rychleji. Pomalu a bez naděje začala klesat k zemi. Sice slabě, ale zachytila ji ruka Terezy. Michaela zvedla hlavu. Bolest už ani nevnímala. "Nedovol tomu… Nesmíš - nesmíš věřit…" To už však taky klesla k zemi. Tunelem se ozvala tupá rána jak její bezvládné tělo spadlo na zem. Michaela nevydržela pohled na zhroucenou kamarádku a rozkřičela se ještě žalostněji. Po chvíli však tunel osvítilo světlo a veškerá hmota začala mizet. Měnit se zpět na zem. Michaela zvedla svoji bledou tvář za světlem, které se pomalu přibližovalo. Po chvíli poznala, že je to auto. Už začínala blouznit. Sklonila se pomalu nad bezvládně ležící tělo své kamarádky a položila si hlavu na její záda. Ovšem to auto, o kterém si myslela, že je to přelud zastavilo kousek od ní a z něj vystoupili dva lidé. Michaele chvíli trvalo, než se vzpamatovala. Pak už je ale poznala. "Mami, tati," víc ze sebe nedostala. Hlava jí klesla a obraz se začal rozmazávat. Střídaly se v ní různé pocity, které jí proletěly tělem za tu chvíli, co byla tady. Údiv. Zoufalství. Zloba. Strach. Bolest. Radost… A pak nic…
Přišla k sobě snad po několika hodinách. Pootevřela oči, ale pak je hned zase zavřela, protože ji oslňovalo světlo, které viděla v tunelu. Chvíli ji trvalo, než si na něj zvykla a otevřela oči dokořán. Úplně bez sil se posadila a rozhlédla se kolem. Místnost, ve které se probudila, byla žlutě vymalovaná, ze stropu zářilo oslepující světlo, až si Michaela musela při pohledu nahoru zakrýt oči. Okna nikde, jen v koutě malé, ale široké dveře. Až po chvíli si uvědomila, že leží na kamenném stole, a že jí z boků vedou nějaké věci! Vyplašeně vyjekla a slezla ze stolu. Setřásla ze sebe ty divné věci a v tom okamžiku se jí podlomily nohy a ona se skácela na zem. V tu chvíli se udeřila hlavou o kamenný stůl a znovu vykřikla. 'Pokud tu je něco živého - mrtvého, tak mě to muselo slyšet.' pomyslela si a schoulená u stolu chvíli vyčkávala. A opravdu. Během okamžiku se dveře otevřely a dovnitř vešel mladý kluk s bílými dlouhými vlasy a vážným pohledem za doprovodu dvou trolů. Michaele se při pohledu na ně skoro zastavil dech. Byla vděčná za to, že je opřená za jinou stranu stolu, než která je směrem k nim a zároveň se modlila, aby ji tu nenašly. Její modlitby však byly marné. "Vidím, že už ti je lépe," řekl kluk jako by stála přímo před ním. Pak lusknul prsty a trolové odešly. To dodalo Michaele trochu odvahy, postavila se a vydala se k němu. Jakmile se však přiblížila ke klukovi, znovu se jí podlomily nohy a začala padat k zemi. Těsně před dopadem ji však zachytily jeho ruce. Po chvíli si Michaela všimla, že nemají vůbec žádnou teplotu. "Co jste zač?" vydala ze sebe po chvíli ve snaze zakrýt svůj strach. Chlapec ji pomalu posadil na zem a sedl si taky. "Každý mě oslovuje jinak," řekl hlasem, který ani nedokázala popsat. Byl něco jako mezi ďábelským a andělským. "Vy na Zemi mě nejčastěji nazýváte Bůh, ale klidně mi říkej Alan." Bůh - když to vyslovil, tak Michaele ztuhla krev. Stojí tu před samotným Bohem. Dokonce s ním mluví. Pravda, představovala si ho přece jenom trochu jinak, ale když se na to podívala z jiného pohledu, tak je to důkaz, že není živá. A taky kolikrát za posmrtný život se setká s Bohem. "Neboj se, nejsi mrtvá," řekl Alan, jako by slyšel její myšlenky. A co vlastně mohla čekat? "Ale tunel… Anděl smrti…" vykoktala ze sebe. Alan zvedl střep, který doletěl až sem z toho, jak si ze sebe sundávala ty věci. Pak zvedl její pravou ruku, položil jí ho do dlaně a stisknul ruku v pěst. Michaele tělem proletěla bolest a škubla rukou. Alan jí však pevně svíral. Po chvíli z ní začala kapat na zem krev. Michaela se při tom pohledu začala bránit vší silou, nehledě na to, že se brání Bohu. Ten ji po chvíli pustil, utrhl kus látky ze svého vybledle černého hábitu a hodil ho před vyjevenou Michaelu. "Stačí ti tenhle důkaz?" zeptal se s ledovým klidem. Michaela zmateně zakývala hlavou na souhlas a natáhla se pro kus látky ležící kousek od ní. Když si zavazovala ruku, vzpomněla si na svoji kamarádku. "Kde je Tereza?" zeptala se už s menšími depresemi. Alan se k ní otočil a jedovatě řekl: "Hodně riskovala. Měla tě nechat tvému osudu. Vzchopí se, ale nevím kdy." Michaely se najednou zmocnil pocit viny. Vždyť jí Tereza nikdy neublížila. Dokázala se utěšit jen tím, že toho na ni bylo moc. Alan po chvíli zapískal a dovnitř vešla hnědovlasá dívka asi v jejím věku. Postavila se vedle Alana. "Anna ti bude k dispozici, než se zotavíš," řekl a dal se na odchod. Dívka se vydala k Michaele, podepřela ji a obě se vydali za ním. Po chvíli však změnily směr. "Kam to jdeme Ani?" zeptala se Michaela. "K Andělům smrti. Tam se zotavíš nejrychleji." Když procházeli kolem obrovského prostoru, zahlédla Michaela plno trolů jak se hrabou v papírech. Nemohla si pomoct a znovu se Anny zeptala: "A proč tu je tolik trolů? A co dělají?" "Jsou tu dobrovolně. Na Zemi pro ně není místo. A každá duše než postoupí dál tak se musí identifikovat a zapsat." "Takže tohle není Nebe?" "Ne," zasmála se Anna. "Nebe, jak ty říkáš, je venku. Tady jen bydlí pan Alan, trolové, Andělé smrti a další takoví. Hlavně duše, které nemohou dál." Při téhle větě se Anna trošku rozesmutnila. "Jako třeba ty?" nemohla si pomoct Michaela. Anna přikývla. "Občas se stane, že některá duše odejde dřív než má. Málokdy se sem dostane bez Anděla, ale nemožné to není.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama