Na čtyřměsíčním pobytu v Portugalsku úplně zapomněla, co se její kamarádce stalo. V hodině se nenápadně zeptala Alexe, co má v takové situaci dělat. "Začni mluvit o něčem, co jí to nebude připomínat. To ji zase přejde," řekl Alex. Tereza přece jenom dlouho seděla a soucitně se dívala na svoji kamarádku, jak nepřítomně opisuje text z tabule. Až o přestávce se s ní odvážila promluvit a tentokrát si dávala dobrý pozor na rozhovor. Jakmile však zazvonilo na hodinu, opatrně se vytratila ze školy. Michaela si její nepřítomnosti všimla až v hodině, ale ať se rozhlížela jak chtěla, Tereza nikde nebyla. Setkala se s ní až po škole na obědě. Tereza si sedla naproti ní ke stolu a dělala jakoby nic. "Terko? Kde jsi byla?" "Jako kdy?" zeptala se Tereza, jako by celé dopoledne seděla v lavici. "Máš sedm neomluvených hodin," oznámila Michaela. Tereza se tím však nenechala zvyklat a jako by nechápala, řekla: "Vážně? Míšo, není ti něco?" Michaela se zatvářila hodně nedůvěřivě, proto Tereza rychle obrátila téma jinam. "Hele, naši dneska odjeli, nemohla bych u vás přespat?" Michaela se na chvíli zamyslela, ale pak si vzpomněla na jeden z dědových pravidel. 'Návštěvy jen na jeden den.' Tereze po chvíli došlo, že nepochodí, stoupla, odnesla prázdné talíře a odešla. 'Chová se divně.' pomyslela si Michaela a seděla v jídelně ještě pomalu pět minut. Pak odnesla nedojedený oběd a vydala se ze školy ven. Tam na ni čekal Alex a oba pak šly společně na autobusovou zastávku. "Myslíš, že by hodně vadilo, kdyby u nás Terka přespala?" zeptala se v autobuse Alexe. Ten však zakroutil hlavou. "Asi vadilo. Víš jak vyváděl, když jsme ze začátku ty jeho pravidla nedodržovali." Pak se otočil ke klukovi, co seděl za ním a začali si povídat. Michaela si opřela hlavu o chladné sklo autobusu a pozorovala ubíhající krajinu. Nešlo jí do hlavy, co se dnes s její nejlepší kamarádkou stalo. Večer zase seděla pod peřinou a svírala mobil. Po chvíli si však lehla, protože jí nesvítila baterka a tudíž si nemohla listovat deníkem. Dlouho si však nepospala. Asi v jednu v noci, zrovna když venku zuřila ohromná bouřka, s ní někdo zacloumal. Michaela se posadila a pohlédla na obrys postavy ve tmě. "Alexi?" pronesla zmateně do prázdna. Ovšem hned jak jí hlas odpověděl, pochopila, že to její bratr nebude. Byl to hlas dívky. Jakmile se Michaela trošku probrala, tak se pokusila zaostřit více zrak na postavu, aby rozpoznala, kdo to je. Po chvíli však se nebem prohnal blesk a osvítil místnost. Byla to Tereza! Ale jak vypadala. Noční košili měla celou mokrou a přilepenou na tělo. Z tmavě hnědých vlasů kapala voda. Toho se Michaela možná lekla víc, než toho, že její kamarádka chodí v noci po domě. "Co, co tu děláš?" vykoktala ze sebe. "Musím ti něco ukázat," řekla Tereza hlasem, ve kterém Michaela rozpoznala strach. To jí nahnalo ještě větší hrůzu a pokusila se Terezu odstrčit. Jakmile se jí však dotkla, stiskla jí Tereza studenou rukou zápěstí, místností se rozletěl vítr, který zvířil prach, kolem dívek. Během okamžiku je obklopilo sotva viditelné světlo a po chvíli zmizely z pokoje. Michaela hned zavřela oči, ale stejně viděla, jak obrovskou rychlostí stoupá vzhůru. Když se po chvíli odváží otevřít oči, zjistí, že je ze dvou stran obklopena něčím pevným jako zeď. Za ní je dlouhá temnota a před ní se v dálce leskne bílé světlo. Michaela je s nervy v koncích. Strachem se jí podlamují kolena. I když pod sebou necítí nic hmatatelného, stojí na něčem pevném. Do očí se jí derou slzy. Opatrně si sedla a zabořila hlavu mezi kolena. "To nic Míšo, neboj se," ozve se odněkud Terezin hlas. Michaela zvedla hlavu a začala si utírat slzy, které ji bránily ve vidění. Před sebou zahlédla Terezu v dlouhých bílých šatech, vlasy sčesanými podél hlavy a bez červených pramínků, které si nedávno nechala udělat. "Všechno je součástí Velkého plánu. Nic se ti tu nestane." Michaely se najednou místo sebelítosti a strachu zmocnila zlost. Nehledě na podlamující se nohy se postavila, slzy jí po tváři tekly proudem a vlasy měla rozcuchané. "Co jsi zač?! Co ode mě chceš?!" rozkřičela se. "Aby ses uklidnila," řekla Tereza a při tom Michaele uhýbala pohledem. "Není to lehké ani pro jednu z nás. Tak to neztěžuj a pojď se mnou za světlem." Michaela zůstala stát jako opařená.