close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Dokud dýchám žiju, a dokud žiju, budu bojovat, abych mohla dýchat

Náramek přátelství 1/2

22. května 2008 v 16:31 | Ivunka |  Příběhy a povídky
Další moje povídka, tentokrát zaslaná do soutěže. Výsledky uveřejním v říjnu.
Kondrakar, pevnost uprostřed Nekonečna, kde žije Bratrstvo nejmocnějších duchů a kouzelných tvorů. Nejvyšší z nich je Věštec, který vybral z malého přímořského městečka pět dívek a propůjčil jim sílu živlů - Irma, jejímž živlem je Voda, Taranee, která ovládá Oheň, Cornelia, vládnoucí silám Země, Hay Lin s lehkostí Vzduchu. A Will, která hlídá Srdce Kondrakaru, zvláštní křišťálový šperk, v němž se setkávají všechny živly přírody a společně vytvářejí čistou nezměrnou energii. Dívky mají za úkol zabránit Zlu proniknout tam, kde nemá místo.
Elyon - čtrnáctiletá blondýnka, která dříve chodila s Cornelií do třídy a byla její nejlepší kamarádka. Pak se ovšem dozvěděla, že je dědička divukrásného království Meridianu, který za těch čtrnáct let, co Ellie žila na Zemi zpustoší její starší bratr Fobosl. Dívka se tedy musela vrátit a po spoustě přeludů a lží, kterými ji její bratr zahalil s ním svedla souboj o vládu a díky své "negativní" magii a pomocí svých pěti kamarádek porazila svého bratra a nastoupila na trůn…
ČARODĚJKY W.I.T.C.H.
NÁRAMEK PŘÁTELSTVÍ
Na motivy mého oblíbeného komiksu "Čarodějky W.I.T.C.H.".
"Kvááák, kvááák tři čtvrtě na osm! Slečno Will, vstávat!" spustil jako obvykle zelený budík ve tvaru žáby a svýma velkýma očima pohlédl na rozespalou Will Vandomovou. Ta si promnula oči a položila si ruku na čelo. "Kolik že je?" zeptala se otráveně budíka. Ten ji klidným hlasem odpověděl: "Tři čtvrtě na osm." Will kývla a opět si lehla. Pak se ale bleskově posadila a vykřikla: "Tři čtvrtě na osm?! Doopravdy?! Proč jsi mě nevzbudil dřív?!" "Kvákal jsem už pětkrát. Dokonce tě budila máma, ale ty nic," odpověděl budík, jako by to byla běžná věc. Ona to taky byla tak trochu běžná, ale dnes se to Will vůbec nehodilo. Na nic nečekala, vstala z postele, bleskově se oblékla, popadla batoh s učením a vyběhla ze dveří, aniž by se nasnídala nebo přečetla lístek od mámy, ležící na stole. "Přijdu pozdě na závěrečnou zkoušku," opakovala si v duchu celou cestu. Do třídy vběhla na poslední chvíli. "Kde jsi byla tak dlouho?" zeptala se jí Cornelia (čtěte Kornélie), sedící hned vedle ní. Will chvíli lapala po dechu, pak na ni pohlédla hnědýma očima a rozkřikla se: "Co tě to zajímá? To je moje věc! Hleď si svého!" "Slečno Vandomová! Kdo vám dovolil tady křičet na celou školu?" ozval se za ní hlas jejich učitele dějepisu, pana Collinse (čtěte Kolinse). Will provinile sklopila hlavu a tiše řekla: "Nikdo pane Collinsi." Čekala, že ji jako každého pošle do ředitelny, nebo alespoň napíše vzkaz její mámě, ale nic se nestalo. Pouze se jí na lavici objevil papír se slíbenou pololetní písemkou.
Mezitím ve třídě o stupeň nižší si Irma místo poznámek na poslední školní den nešikovně kreslila svou představu na prázdniny. I ona se během výuky pohádala se svojí kamarádkou Hay Lin (čtěte Hej Lin).
Po škole se dívky sešly v domě jejich učitelky matematiky, paní Rudolphové (čtěte Rudolfové), která vlastně pocházela z Jiného světa Meridianu. V tomto domě dívky pomocí živlů svedly svůj první boj, osvobodily Meridian od tyrana Phobose (čtěte Fobose) a vrátily na trůn pravou dědičku, princeznu Elyon, která se do svých čtrnácti let ukrývala na Zemi. Dívky si pověděly o podivných hádkách, ke kterým by normálně nedošlo, a pak nastalo nečekané ticho. Teď stály každá v jiném rohu místnosti a koukaly do prázdna. Ticho prolomila Irma jako první. Otočila se k Hay Lin, nadechla se a promluvila: "Já jsem opravdu na tebe nechtěla takhle vyjet." "To nic," řekla Hay Lin a dala kamarádce ruku na rameno. "Možná jsme jen rozrušené z té nemoci Taranee (čtěte Taraní). "A co je Taranee stalo?" zeptala se paní Rudolphová, která se právě vrátila ze školy a z předsíně vyslechla jejich rozhovor. Cornelia zvedla hlavu a řekla: "Je v nemocnici. Má…" "Je nakažená nějakou Tetlachlor - Gokok - něco," přerušila ji Irma a významně pohlédla na Cornelii. Hrozně ji těšilo, že může svoji blonďatou kamarádku pošťuchovat. "Aha, ale měly byste se na ty vaše hádky zeptat v Kondrakaru. Zaslechla jsem váš rozhovor," začervenala se paní Rudolphová. Dívky se zatvářili dotčeně, ale souhlasily. Will pozvedla Srdce Kondrakaru - talisman ukrývající v sobě magii Nekonečna. Místnost osvítila nafialovělá záře, která se postupně změnila na oslňující paprsky, až si paní učitelka musela zakrýt oči. Když světlo pominulo, byly už dívky pryč.
Stejná záře osvítila i zdi pevnosti ve středu Nekonečna a dívky po chvíli stály v zeleno fialových tričkách a sukních s pruhovanými punčocháči před vládcem Kondrakaru - Věštcem. Levitoval v bílém hábitu kousek od nich, obklopen Mudrci z různých světů. Dívky přistoupily blíž a Will se už nadechovala ke slovu, Věštec byl však rychlejší a hlubokým hlasem promluvil: "Vím, co máte na srdci. Jde o hádky, které mezi vámi nastaly." "A nemoc Taranee," dodala Hay Lin. Věštec se na oko usmál, ale Strážkyně si všimly, že mu něco, nebo někdo dělá starosti. "Nemoc vaší kamarádky s tím nemá nic společného." "Jak to? Vždyť ten název připomíná chlór. To nemůže být normální," pronesla Irma, Nikdo ji ale nevěnoval pozornost a Věštec pokračoval: "Vy se však musíte hned vydat do Lambertu. A to v plné síle. Proto s vámi místo Taranee půjde vaše kamarádka Elyon z Meridianu. Už jsem pro ni poslal." Věštec ukázal rukou na obrovské bílé dveře se stříbrnými vzory. Všechny čarodějky se tím směrem otočily a po chvíli se dveře s hlasitým zvukem otevřely. Venku byla hustá mlha Nekonečna. Po chvíli se v ní začal rýsovat postava a do místnosti vešla Elyon v podobném oblečení, jako ostatní Strážkyně. "Yan Lin (čtěte Jan Lin) mi už všechno vysvětlila. Jdu do toho," řekla a až pak obrátila pohled na svoje kamarádky ze Země. "Ale co škola?" zamyslela se Hay Lin. "V Lambertu čas běží jinak než u vás na Zemi. Nikdo si vašeho zmizení nevšimne. Teď vám stručně vysvětlím vaši misi," řekl Věštec a z mlhy, která se kolem něj nahromadila ze dveří vytvořil měnící se obrazy. "Náramek Přátelství udržuje vaše vztahy pohromadě. Ale jeden z Mudrců Kondrakaru jménem Sharr (čtěte Šar) byl přesvědčen, že nejste hodny moci Kondrakaru a tak se rozhodl vzácný náramek přetrhnout. Jednoho dne se ho díky své síle Mudrce zmocnil a pak i přes naše snahy ho zastavit uprchl do Lambertu. Pokud se mu podaří náramek přetrhnout, vaše přátelství upadne navždy v zapomnění a z vás se stanou velcí nepřátelé. Teď jděte." "Takže naše mise zní: hon na Sharra," řekla Irma a pohlédla na ostatní. Will se na ni zamračila, ale Věštec se znovu zatvářil, že nic neslyšel a mávnutím ruky poslal čarodějky do Lambertu.
Na kraji malého lesa hned u vesnice se rozzářilo světlo a z jeho středu vystoupili Strážkyně. Došly doprostřed vesnice a rozhlídli se. Všechno tam vypadalo staře. Hodně staře. Dřevěné domy, studna, prostě oblečení lidé… "A co teď?" chtěla vědět Elyon. "Někoho se zeptáme." Oznámila Cornelia a přistoupila k nejbližší dívce. "Hej ty! Můžeš nám pomoct? Jsem Cornelia." "Já jsem Leonida," řekla dívka. "V čem chcete pomoct?" Cornelia chtěla odpovědět, ale do řeči ji skočila Irma: "My hledáme takového divného chlápka Sharra. Řekneš nám kde je?" Leonida ukázala na zámek, který se rýsoval za lesem. "Jediného Sharra, kterého znám je Jeho Veličenstvo. Bydlí támhle." "Cože? Támhle bydlí?" divila se Hay Lin. Leonida kývla. "Ten ale musel v mládí krást," nemohla si odpustit Irma. Cornelia do ní dloubla loktem a Irma už nic nekomentovala. Dívka pobídla Strážkyně, aby ji následovaly do nejbližšího domku. Naskládala jim židle a pokračovala: "Objevil se tu pár dní před vámi. Donesl sebou nějaká kouzla." ,Kouzla? To bude náramek.´ pomyslela si Will. "Sesadil našeho krále Dava (čtěte Dejva) a nás nutí, abychom ho uctívali."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama